Úvod

<*)))><
Vítejte a vybírejte.
 Zuzka Kostelníková

∗  Papír  ∗
Zdá se tak obyčejný a přitom z něj lze vytvořit tolik krásných a zajímavých věcí.
Když vyrobím hezkou papírovou dekoraci
nebo šperk, myslím na to, že by mohla udělat radost
i někomu jinému než jen mi. 

Děti nám odrůstají a tak mám více času.
Rozhodla jsem se využít nápady z minulých let.
Tehdy jsem jen tu a tam něco udělala a darovala přátelům. Výtvory se líbily a blízcí mě povzbuzovali ať v tom pokračuji. Mohu tvořit doma, dělat vše,
co dřív a přitom vidět,
že mi pod rukama něco „hezkého“ vzniká.
Baví mě to a mám další a další nápady, co ještě se
dá z papíru (a nejen z něj) udělat.
Manžel občas vytvoří nějakou tu hračičku nebo technickou zajímavost (samozřejmě z papíru).

  Chtěla bych napsat něco málo o mě, aby mé stránky byly více osobní: Co se mi líbí, co mám ráda, co naopak moc nemusím a možná i to, co bych chtěla. Je výhoda, že tyto stránky jsou moje, takže vlastně můžu psát cokoli 🙂 (A bude hezké, když vy zase napíšete mi.)
   Takže – jsem Zuzana, žena, manželka statečného muže, máma tří skvělých dětí a taky ta, co vyrábí z papíru různé věcičky (a nejen z papíru).
    Nejdřív to, co mám ráda, co mě těší: Samozřejmě, kromě papíru a taky různých tvořivých technik mám ráda život, vůni skořice a vanilky a knoflíky všech velikostí a barev. Taky lilie (ty jsou se mnou poslední dobou více spjaty). Líbí se mi jakékoliv odstíny modré  barvy, taky zelená a oranžová a hnědá a bílá a… Pruhy a puntíky jsou super. Nejkrásnější období v roce je pro mě jaro, když je teplo už v dubnu a všechno začíná vonět a taky květen – krásný měsíc. Miluji nekonečné pocházky bez cíle, horské louky – jsou krásnější než moře, toulání po horách v každém počasí a jízdu na kole – bez přilby. Líbí se mi zarostlé zahrady, balíky slámy na poli a překvapení (čekám, čekám a stále nic :-)) Před nějakou dobou jsem přestala sladit, né, že bych neměla chuť na sladké, tu mívám, ale přišlo to tak nějak. Ale kdykoliv můžu oříšky, sušené  ovoce a hodně hořkou dobrou čokoládu. Ráda poslouchám příběhy lidí, kdykoliv a kdekoliv. Třeba ve vlaku, u doktora … nejraději z očí do očí, ale nepohrdnu ani audio příběhem, třeba Příběhy 20.století, jsou skvělé. Přitom se mi hezky tvoří, někdy se i zapomenu a vžiji se do děje. Ano, moc ráda poznávám lidi, jejich životy, touhy, přání … ale jsou i chvíle, kdy mě těší být sama, v tichu a v hlavě vakuum… mám ráda hezké vzpomínky, a že jich je. Když mohu a mám klid, čtu a přitom piji černý čaj. Čtu pro sebe, mému muži nebo pro kohokoliv, kdo je ochoten naslouchat. Poslední dobou se mě dotkla kniha Gordona MacDonalda „Obnova zhrouceného světa“ (naděje). S tím je spojeno i další hezko: klidné večery, kdy se doma všichni, včetně naší černé kočky, uvelebíme a společně si čteme nebo koukáme na film (moc mě těší, že i naše dospělé dcery mají tyto chvíle stále moc rády, díky holky!) Nikdy bych nevěřila, že období dospívání našich dětí bude jedno z nejhezčích. Taky mi přijde skvělé, že se mohly (a syn ještě může) naše děcka učit doma, díky za tu možnost, stálo to za to. Občas celá rodina posloucháme muziku, hlavně na cestách, poslední dobou „Pokáče“, Oboroh nebo Shira Choir. A taky je skvělé, když se naše děti a hlavně dcery odněkud vrací, i když jsou pryč jen den nebo i měsíc  a už po cestě z vlaku nebo letiště povídají  jedna přes druhou jak se měly, co prožily, koho potkaly, co viděly … Jsou asi po mě, uvědomuji si, že i já, když se po pár dnech vracím domů, mluvím a mluvím až do usnutí. Vlastně mám ráda to spontánní povídání, skákání do řeči (vím, že se to nemá, ale to nadšení, nedá se odolat). Je skvělé, když je náš dům plný lidí a smíchu, vlastně to má ráda celá naše rodina (pár dnů bez návštěv je úplné utrpení, ještě, že se to moc často nestává). Je toho hodně, co se mi líbí, že by ani stránky nestačily, ale samozřejmě mě těší, když se komukoliv líbí mé papírové věcičky. Vlastně mě to stále překvapuje.

    Doufám, že toho, co ráda nemám, tolik není: Nemusím nakupování, fronty, billboardy, ploty, brzké vstávání, nudu (už dlouho jsem ji nezažila), čekání, jakékoliv nápisy na oblečení 🙂 a nesvobodu.
    A nedostatky? Těch mám hodně, vím (často dřív mluvím a jednám, než myslím, moc se omlouvám) a taky skáču do řeči. Nikdy jsem nebyla moc poslušná ani dokonalá, ale to, že žiji, mohu se radovat a nikdy nejsem sama, je jen díky Bohu, kterému jsem svěřila svůj život.
    A co bych chtěla? Skutečně žít, být užitečná, milovat, nezapomínat, být trpělivá, tvořit, být tou nejlepší ženou a mámou, jít po té úzké cestě, dělat druhým radost, prostě, aby to, co dělám, mělo smysl (nejlépe na věčnost).

  ♥  Teď něco k mému tvoření: zpočátku jsem nevěděla, kde bych mohla své věci ukázat. Pak přijela kamarádka, nadchla se a vzala si něco s sebou, že to pár lidem ukáže. Moc mě potěšilo, když za několik dnů volala, že co odvezla prodala, a má objednávky. To mě nakoplo a všude, kam jdu, beru pár věcí s sebou. Příležitosti jsou (školení, dovolená, známí, občas nějaký obchůdek …). Dokonce mi tohle tvoření přineslo do života nová přátelství i příležitosti poznat  lidi z různých prostředí (úřednice, ženy v domácnosti, učitelky, důchodkyně, podnikatelky, alternativce, studentky …). Stále je pro mě těžké nabízet, ale když se dívám zpět, těší mě, kolika lidem mé věci udělaly radost. Tvoření se pro mě stalo potěšením, odpočinkem. Ráda vyrábím něco nového, tvořím zdobené originály, ať jsou to PAPart koule, náušnice nebo krabičky a taky mechanické koníky – ty dělá manžel, snad se je někdy taky naučím.

    Těší mě, když se někomu mé věc líbí a vezme si toho víc, aby to mohl ukázat nebo darovat někomu dalšímu. Vytvořila jsem si náušnicový vzorník a když má někdo zájem, půjčím mu ho, ať si v klidu vybere. U speciálních přání se snažím vytvořit prostě něco extra. Mám od kamarádky starý Atlas světa (už se nedá používat), je to krásný papír. Snad někoho nepohorším, ale PAPart koule třeba z mapy SSSR je moc hezká – jako malý globus. A náušnice, ty jsou super! Taky dcera se trochu vrhla na zdobení a zkouší různé techniky, díky beruš!
     Ano, tvořit mě baví, je to relax, radost, občas útěk, ale nechtěla bych, aby se to točilo jen kolem věcí. Když je přitom možnost někoho poznat, potěšit, to je to pravé, ten nejlepší bonus!

S mladší dcerou na jarmarku
PAPart koule dovezené do Iráku

Zjišťuji, že mé náušnice nosí ženy nebo dívky na Moravě, v Čechách i ve Slezsku. Také už jsou v USA a Rakousku. Dokonce je pár mých náušnic i koulí na Blízkém východě (manžel a dcery je dovezli jako dárek do Iráku). Na Ukrajinu dorazil balíček v pořádku a ve Francii zdobí mé náušnice několik krásných žen.
Do Moldavska je dovezly naše dcery, když tam byly dobrovolničit, stejně tak i do Istanbulu v Turecku.

Moc děkuji každému z Vás, kdo jste si něco koupili. Doufám, že to pro Vás bylo a je potěšením.
Zároveň děkuji těm, kteří si sice nekoupili, ale mé věci se jim líbí.